Recenze knihy "Vyšetřovatel"

Byl to jeden z tichých podzimních dnů roku 2017. Moje myšlenky se vyprázdnily, slyšela jsem jejich vzdálenou ozvěnu. Alchymistická filosofie říká, že prázdná nádoba zve k naplnění. Pokud se lidská mysl ujednotí, zharmonizuje, stane se mírumilovná, dokáže plnohodnotně přijmout věci nově příchozí. A ty jsem přijala během přečtení jediného emailu. Dva dny na to následovala kniha, která se stala několikanásobným darem. Poslal mi ji kamarád. Díky němu jsem měla tu velkou čest poznat (pokud si to slovo vůbec mohu dovolit) autora. Dala mi do prázdného myšlenkového prostoru děje, které se mi občas z vlastních vzpomínek vracely v útržcích a rozhodně se na ně nedalo a nedá zapomenout. A nesmí se na ně zapomenout! A konečně mi kniha přinesla pohled na obrovské úsilí jednotlivce, na kterého právem cítím pýchu. Dotýká se Vás zlehka zvědavost?  Nechtěli by jste, k ní přimknout ještě více? Někdy se zvědavost nevyplácí těm, kteří něco očekávají. Mohou být zklamáni. Neočekávejte. A neotálejte. Zklamaní nebudete. Jen se připravte, že Vás obejme bolest, bezmocnost, nepochopení, vzpomínky, stud. Přijde mnoho otázek, které je pozdě klást. Odpovědi by nic nezměnily. Ale pokud lidský svět dopustil, aby se tragické události vůbec staly, měl by umět o nich číst, přemýšlet a měl by se maximálně snažit, aby k ničemu podobnému již nikdy nedošlo.  

Vyšetřovatel                                                                                                                                                             Autor: Vladimír Dzuro

Balkánská válka, Mezinárodní soudní tribunál v Den Haagu - nejraději bych dál o knize i autorovi vůbec nic nepsala. Přála bych si, aby jste, si knihu koupili a nechali plynout vlastní emoce neovlivněné těmi mými. Téma, kterým Vladimír Dzuro žil je tak obsáhlé! Dovolím si o autorovi napsat slova z konce jeho knihy. Lépe se charakterizovat ani nedá. 

Cituji:

Vladimír Dzuro, policejní rada ve výslužbě, pracoval jako kriminalista pro Polici ČR nejprve v Praze 10, později v Národní ústředně Interpolu v Praze. Aktivně se podílel na práci mírových sil OSN v bývalé Jugoslávii UNPROFOR, zastával devět let funkci vyšetřovatele Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Den Haagu a v současné době vede newyorskou kancelář Úřadu pro vnitřní záležitosti OSN.

Knihu jsem přečetla v podstatě jedním tahem. Po přečtení jedné kapitoly chcete vědět, co bylo dál. Vladimírovy vzpomínky prolínáte se svými. Když ji dočtete, chcete začít znovu. Bratrovražedná válka na Balkáně byla tak strašná, že lidský mozek nedokáže uchopit cokoliv logického. Proto jsem četla některé pasáže několikrát, přidávala k tomu Vladimírova videa, ukázky z připravovaného pořadu Reportéři ČT a vlastní informace, kterých je na internetu nepřeberné množství.  Nechci Vás ničím děsit. Já ne. Já Vám jen potichu žalobně říkám a ukazuji prstem: přečtěte si a podívejte se.

Maxim Gorkij řekl, že člověk je hrdé slovo. Na jaké kategorie se potom lidstvo dělí? Je člověk, na kterého cítíme obrovskou hrdost a je člověk, který je schopen neskutečných zvěrstev a ještě se necítí vinen. Nemohu napsat žádný závěr. Žádný v sobě nemám. Snad jen onu rozpolcenost. Vzhlížím k českému člověku Vladimíru Dzurovi a klopím zrak před jiným člověkem ( spíše skupinou lidí), na kterého pojmenování nemám. Děkuji touto cestou našemu kolegovi a mému kamarádovi plk. Michalu Dlouhému. Děkuji Vladimíru Dzurovi. Oba vědí, čemu mé díky patří. Vám ostatním děkuji za pozornost a zvu Vás k přečtení knihy Vyšetřovatel.

Pro SpK Silvie Hájková