Rozhovor s policejním radou v.v. Milošem Vaněčkem

Milí přátelé, jednoho dne v roce 2017 mne napadlo, že bych řekl mému bývalému kolegovi, kterého dobře znám z Bartolomějské ulice v Praze 1 a který se věnuje historii policejních služeb, zda by nám, členům SpK, neřekl něco o sobě a zejména o historii známého seriálu s radou Vacátkem, o kterém napsal v minulost publikaci nebo byl spoluautorem této publikace. A co nám řekl mj. při květnové přednášce roku 2018 v Muzeu PČR, to se dozvíte, když budete číst dál:

Vládní rada Josef VAŇÁSEK 

Josef Vaňásek se narodil 1.11. 1877 v Praze na Smíchově. Vystudoval státní gymnázium v Praze. Studium absolvoval s vyznamenáním a 11. července 1896 byl uznán dospělým. Ve studiu pokračoval na České univerzitě v Praze kde v letech 1898 až 1904 složil zkoušky a 15. října 1904 vstoupil do policejních služeb. Již od svého nástupu se podílel na vyšetřování závažné trestné činnosti ve IV. departmentu policejního ředitelství v Praze.  IV. department měl ve své gesci veřejnou bezpečnost. Během válečných let, byl povolán do Plzně, do Škodových závodů jako exponent policejní služby. Tehdy mu připadl obtížný úkol, vyšetřování strašlivého výbuchu v muniční továrně v Bolevci, v květnu 1917. Vyhlášením samostatné Československé republiky v roce 1918 přešlo policejní ředitelství v Praze do služeb
československého státu.

Josef Vaňásek pracoval ve IV. bezpečnostním oddělení /dříve IV. department/, pověřeného vše­obecnou agendou veřejné bezpečnosti. Byl šéfem železničního oddělení, které řešilo krádeže a podvody na železnicích na celém území Československé republiky. Díky své bdělosti a energii, potlačil tyto krádeže na nejmenší míru, čímž ušetřil státu povinnost náhrady značných škod. Vypracoval se na mimořádně schopného policejního úředníka. Pro svoje mimořádné kriminalistické znalosti se stal zástupcem přednosty bezpečnostního oddělení, ministerského rady Josefa Knotka. 

V roce 1930 odešel na zasloužený odpočinek přednosta bezpečnostního oddělení vládní rada Josef Knotek, jeden ze dvou mužů, kteří dali novou tvář rodící "čtyřce" v roce 1918. Po jeho odchodu do výslužby se Josef Vaňásek stal přednostou IV. bezpečnostního oddělení. Do jeho pravomoci spadala veřejná bezpečnost, mravnostní policie, policejní věznice, ztráty a nálezy a Všeobecná kriminální ústředna.

MEZINÁRODNÍ KRIMINÁLNÍ KOMISE.

Na mezinárodním policejním kongresu, který se konal 3. - 7. září 1923 ve Vídni bylo přijato prohlášení, že úspěšný boj proti mezinárodní zločinnosti může být veden těsnou spoluprací bezpečnostních úřadů všech kulturních států a usnesl se, aby byla zřízena MEZINÁRODNÍ KRIMINÁLNĚ-POLICEJNÍ KOMISE. Československo zastupovaly v těchto komisích jako oficielní zástupce naší vlády bratislavský policejní ředitel vládní rada dr. Klíma, po jeho smrti pak vládní rada Slavíček. Po smrti vládního rady Slavíčka byl jmenován oficielním zástupcem republiky Československé vrchní policejní rada Josef Vaňásek, který se poprvé v této funkci zúčastnil VI. zasedání této komise 20. - 22. ledna 1930 ve Vídni[1].

Den před jeho narozeninami 31. října 1937 v Národních listech připomněly mimo jiné jeho účast na mnoha mezinárodních kongresech včetně toho Londýnského, kde byl zvolen viceprezidentem mezinárodní kriminálně policejní komise. Autor sloupku končí tím, že se vládní rada Josef Vaňásek dožívá 60 let ve svěžesti, oblíben u svých podřízených a ceněn u nás i v zahraničí.  Bohužel jeho pracovní nasazení se projevilo na jeho zdraví. Jeho silný organismus, doposud vítězil nad vážnou nemocí, přestože rada Vaňásek často vyřizoval služební záležitosti i na nemocničním lůžku. Koncem ledna 1938 propukla stará choroba, která byla provázena otravou krve a nakonec se k ní ještě přidal zánět plic a pohrudnice. V úterý, 8. února 1938, po 22 hodině zemřel vládní rada Josef Vaňásek na klinice profesora Prusíka.

Policista, světoběžník se na svoji poslední cestu vydal v sobotu 12. února 1938 o půl páté odpoledne. Byla to cesta krátká, z kostela svatého Filipa a Jakuba na hřbitově na Malvazinkách do rodinné hrobky.

Pro SpK zpracoval: policejní rada v.v. Miloš Vaněček a Pavel Kubát